Agile je určitě buzzword dneška. Pokud nejste dostatečně “akční” a rychlí, tak jako byste nebyli. Doba startupová. Co naděláte… Neskrýval jsem, že se mi to nelíbí. Ta nezodpovědnost, se kterou zakladatelé startupů ke svému podnikání povětšinou přistupují. Budovat něco s tím, že to chci za pět let prodat? To se mi prostě příčí. Chybí užitelnost. 

Ale celá myšlenka agilního přístupu k řešení zákaznických potřeb je skvělá. A já se pak s celou tou statupovou kulturou dokáži daleko lépe sžít. Pokud totiž posunete do centra své pozornosti zákazníka, dává “rychloobrátkový” přístup najednou smysl. Uspokojit ho co nejrychleji, bez zbytečností a s minimem omylů. To přetrvá i po prodeji statupu.

A samozřejmě na tom chcete vydělat. To nikdo nezastírá. A to vás žene k tomu jednat rychle a opravdu si nezatěžovat procesy zbytečnostmi. A tato přímost a jednoduchost zase láká mě. 

Už jste viděli někoho, kdo by se dostal do vodopádu a přežil?

Na konci každého projektu se vždy zařeknu, že už nechci dělat žádný web. Vždy to byla nejhorší část celého projektu a mnohdy navíc původně nebyla ani v plánu. A stejně v každém dalším projektu skončím nad plánem nového webu. Ale to je přesně to místo, na kterém lze demonstrovat absolutní selhání klasického přístupu –  waterfallu a mnohdy i jedinců. 

Vybrat firmu na weby trvá věčnost. Vyjednávání o ceně a obsahu smlouvy ještě déle. Pak se nějakou dobu nic neděje. Najednou přijdou wireframy, ty se musí na straně klienta okomentovat. Dodavatel připomínky zapracuje. Pošle je zpět. A pokud náhodou zákazník nemá už žádné připomínky, tak na to naváže další část. Připomínkují se designy, umístění textů, poloha loga. Jedna stránka za druhou. Vymění se tuny e-mailů. Skypuje se. Potkává se na hangoutu. Píše se do basecampů. Používají se další nástroje. A tak se můžete na nový web těšit tak za devět měsíců – pokud vše půjde hladce. 

Je tohle nutné? V době, kdy si vlastní stánku můžete spustit během 30 minut a design se řídí trendy, na které více či méně dobře reagují volně dostupné šablony? Pokud zajdu do extrému, tak si logo můžete vytvořit sami v generátoru a obdobná služba vám pomůže se sloganem. Co vám pak chybí pro vytvoření značky? Vizi a produkt máte přeci v hlavě. S tím jste do toho všeho vlastně šli. Tak oba stačí popsat tak, aby je pochopili i ostatní. 

Minimum Viable Brand

Tak a proč byste teda po tak cca hodině nemohli jít s kůží na trh a neotestovat si, jestli na tuto vaši minimální značku nebudou pozitivně reagovat i ostatní. Co vám v tom brání? Odpověď je jednoduchá: nic. Maximálně tak strach. Strachm že se to nebue líbit, nebo že na to lidé nezareagují dobře/pozitivně/rychle. No a není to lepší zjistit hned a přizpůsobit se? Než půl roku vytvířet za velké peníze koncept, který nakonec bude propadák?

Pokud začínáte podnikat, tak nemáte prostor vše ladit do posledního detailu a jednáte spíše instinktivně. Agile brand building a minimum viable brand jsou právě o tom dát těmto instinktům nějaký řád a formu. Udělat z chaosu začátku řád, který ale neomezí produkt v růstu. 

Minimum Viable Brand

Minimum Viable Brand který v úvodu na otestování své hypotézy můžete použít, není totiž o ničem jiném, než o: 

A stejně jako v případě minimum viable product i u MVB využijete build-measure-learn smyčku, abyste si své hypotézy otestovali, poučili se a posunuli se dál.

Kázat vodu, pít víno?

To by mi to asi nikdo neuvěřil. Proto jsem se rozhodl využít MVB na tomto projektu. Připravovat kurz nebo stránku půl roku, abych zjistil, že o něj nemá nikdo zájem? To by bylo opravdu špatné využití zdrojů. Vytvořil jsem tak MVB, které jsem si otestoval a změřil v první iteraci. 

A jak můj minimum viable brand/product vypadal?

A výsledek?

Za týden dvě desítky registrací. Zpětné vazby na využítý kanál a nárůst návětěvníků na stránkách o neuvěřitelných 500 %.

Screenshot Google Analytics 7. 7.

Chcet být u dalších iterací?

Jednou za 14 vše sdílím v newsletteru.